Vracím se z víkendu z Krkonoš a výjimečně jedu busem, cca 3 hodiny, v roušce. Pan řidič nemá moc dobrou náladu, staví na každém rohu a mumlá si pořád něco pod vousy. Postupně přistupují různé typy lidí, vesměs mladí. Pozoruji střídavě krajinu kolem a lidí v rouškách si ale moc nevšímám.
Přistupují i romští spoluobčané, ti jdou až dozadu. Za pár stanic přistupuje celkem hlučná skupina tří osob a sednou si hned za mě. Jejich rozhovor se nedá přeslechnout. „Ty vole, tady je to samá černá huba!“ Zbystřím a říkám si, ještěže ta skupina sedí až vzadu a neslyší to. Pokračujeme v jízdě a po pár minutách mladík říká slečně: „Tak pij, když už máš tu roušku dole a nechceš jí mít. Nic nevydržíš! Když jezdím za tebou z Brna do Prahy, tak musím mít roušku celou dobu…“ Jejich kamarádka si také cvakla a pak se té z Prahy ptá, zda je ten její hasič??…. Brňák odpovídá, že není… kamarádka se začne smát a říká: „To asi budeš, protože když má … krámy, tak to s ní děláš, takže červená znamená oheň, tak jsi hasič….“ To už si říkám, škoda že nespím nebo že se od nich taky napiju… Na další zastávce přistoupili naštěstí další cestující s místenkami na sedadla za mnou. Skupinka se zvedla a s průpovídkami odešli dále do vozu.
Rozhostilo se ticho, klid. Ale jen do další zastávky, kdy si pro změnu skupina pěti mladých lidí uložila běžky do zavazadlového prostoru. Jeden z mladíků šel pak šel za zpruzelým řidičem, hodně se omlouval, že si v rezervaci spletl zastávku a koupil jízdenky až od Smržovky nádraží a ne Smržovka něco… řidič na něj koukal a říká: „No máte to nejen na špatnou zastávku, ale i na špatný den… no já jsem plnej, takže vás nevezmu, vystupte si…“ Mladík na něj nevěřícně zírá a všech pět lidí vystupuje, omlouvají se, že zdržují, a odchází ke kufru pro běžky. Řidič však kufr neotvírá, vykloní se z okénka a říká:,, Dělal jsem si srandu, pojďte nastoupit, já vás vezmu až do Prahy, mám volná místa!“ Řidič má hned lepší náladu. Tak tohle opravdu zažít nechceš. Pětice si s úlevou posadí poté, co zaplatí jízdenky na správný den, ještě dvakrát poděkují řidiči, že je vezme….
Přemýšlím, jak velké rozdíly v těch dvou skupinách jsou, vždyť ty lidi byli stejně staří. Uvědomuji si, že jde o věrný obraz dnešní společnosti. Někdo je pro očkování a někdo ne. Někdo bagatelizuje Covid a jiný ho vnímá jako další morovou ránu. Kam až dojde tato velká rozdílnost názorů a přístupů k životu? Mají vůbec šanci se tyto dvě skupiny názorově někde potkat? Je to stejné, jako když za mnou přišla klientka a nevěřícně říká, ten můj má milenku a chce ode mě odejít. A za týden volá jiná a radostně říká, ten můj má milenku a vypadá to, že konečně odejde. Obě jsou stejný ročník narození. Oběma jsem byla průvodkyní a obě si našly nového partnera, s kterým jsou šťastné. Věřím, že i mladí, obě skupiny, jsou vlastně spokojení.
