Dívám se na seriál Anatomii života a říkám si, kolik toho má tento seriál společného s realitou. Vzpomněla jsem si na svojí první dobrovolnou noční, když jsem ještě studovala, bylo mi 16 let.
Moje první noční, začínala v 19:00 hod., večerní léky, druhá večeře pro diabetiky, opiáty, pooperační sledování pacientů… čas utíkal, pacienti byli vděční, klidní, bez komplikací. A pak přišla 23:00 hod. a první moje úmrtí na oddělení. To se čekalo, paní byla s neoperativním tumorem, již 8 den na morfinu po 4 hodinách, smrt jsme jí vlastně přáli…. Půlnoční antibiotika, kontrola operantů… klid, kafe, křeslo… v 01:00 hod. úmrtí, nečekané, pán, třetí den po operaci, takže znovu…otevřít okno, umýt pacienta, popsat, nechat odvést na pitevnu, sepsat věci k předání….No dvě úmrtí za noc, nic moc, to se stává opravdu jen výjimečně. Chvíle klidu, ticha, všichni pacienti spali …a pak přišla třetí hodina ranní, zvonek na sedmičce, sestři, ta paní vedle mě divně chroptí, to ne, to opravdu NE, další úmrtí.
Jak vy vnímáte informace z TV, ze seriálů, z filmů. Věříte jim to? Nebo jakou máte vy zkušenost s nemocnicí?
